Vratimovský znak

 

Vratimov je jedním z mála must, ktere ma svůj městský znak v rozporu s heraldickými pravidly. V té podobě, v jaké ho známe, byl schválen Radou MěstNV v roce 1968. Autorství se přisuzuje akademickému malíři Miroslavu Karpalovi. V heraldice platí zásada (již po několik staletí), že nesmi být kladena barva na barvu (červená, černá, modrá, zelená) a kov na kov (zlatá – žlutá, stříbrná – bílá). Ve znaku města Vratimova je však toto pravidlo porušeno (zlata radlice na stříbrném čtverci, znazorňujícím list papíru). Tato chyba je vysvětlitelná pouze tím, že autor návrhu neznal heraldická pravidla.

 

Je však možné ještě další vysvětlení této chyby. Autor mohl předložit návrhů několik a rada MěstNV vytvořila z jeho návrhů svou vlastní variantu, kterou již Miroslav Karpala nemohl z různých důvodů ovlivnit. Je však zbytečné zabývat se touto minulostí. Na původním znaku má ozubené kolo charakterizovat těžký průmysl v okolí Vratimova. Kolo je však spíše atributem strojírenství (v nejbližším okolí je pouze hutnický provoz). Papírenský průmysl je ve znaku znázorněn stříbrným listem papíru (čtvercem) a na něm je zlatá radlice). Provoz celulózky ve Vratimově byl po zhruba sto letech zastaven a dnes již mladá generace ani neví, že Vratimov na svem uzemí takovou továrnu měl.

Nový městský znak zdůrazňuje polohu města a původní agrární zaměření obyvatelstva v době osídlování kraje. Modrá zvlněna pata charakterizuje řeku Ostravici na jejímž pravém břehu Vratimov leží. Pravá část štítu s černou orlicí a zlatou korunou vymezuje obec do oblasti Slezska, levá část označuje původní agrární charakter obce (zelene louky a radlice luhu).

Druhý návrh vychází z původní pečeti, na které je zobrazena postava s roštem, držící v ruce ratolest. Toto jsou atributy sv. Vavřince, pravděpodobně patrona obce. Na červeném štítu je zlatý rošt, v jehož pěti polích střídavě je stříbrná růže se zlatým semeníkem, které jsou převzaty ze znaku Saint de Genoise, jednoho z držitelů vratimovského panství. Autorem návrhu prvního znaku a praporu je Jaroslav Kolář, návrhy dalších znaků předkládá ing. Libor Kovář. Mnohé obce, které znak ještě před patnácti lety neměly, přistoupily k tvorbě symbolu města a jeho obyvatel odpovědně. Na radnicích, kulturních domech a významných obecních budovách visí hrdě prapory, na portálech nad vchody je vždy znak, který zná téměř každý občan města, protože jej má denně na očích a dává mu pocit sounáležitosti. Plakáty a jiné tiskoviny zdobí mustský znak a jednoznačně určuje, kdo je vydal.

Honza Václavek